Přestože je formalizace, jak již bylo řečeno, do jisté míry definiční vlastností ontologií, smysluplné využití mají i „ontologie“ zcela neformální či „semi-formální“ (i když podle podle publikace Poli, 2002 se jedná o korektní ontologie ve smyslu chápání informačních technologií, protože právě formálnost a formalizace je základní podmínkou pro efektivní automatizované zpracování). Jde zpravidla o glosáře, v nichž jsou jednotlivé pojmy vysvětleny přirozeným jazykem (volnou či strukturovanou formou). Ontologie vyjádřené ve formálních jazycích pak lze dále rozlišovat podle formálně-logických vlastností daného jazyka, jako je úplnost a rozhodnutelnost; tyto vlastnosti vycházejí z vlastností logického kalkulu, na kterém je jazyk založen, např. deskripční logiky. Většina formálních ontologií v sobě ovšem svým způsobem zahrnují i ontologii neformální. Jednotlivé konstrukty bývají totiž vybaveny dokumentačních položkou, umožňující vyjádřit obsah přirozeným jazykem (například prostřednictvím definic udávaných jako anotační vlastnosti).
Žádné komentáře:
Okomentovat